Přeji vám hezký silvestrovský večer a asi trochu nečekaně se hlásím s novým článkem ☺ Před chvilkou jsem vylezla ze sprchy, kde mě úplně spontánně napadlo, že bych mohla právě dnes, poslední den v roce, sepsat takový bilanční článek. Nebude to nic kosmetického ani nečekejte záplavu fotek, spíš to bude takové ze života. Chtěla bych shrnout, vlastně i částečně sama pro sebe, svůj rok 2021.
Můj rok začal vlastně hezky. Tehdejší přítel mi hned začátkem ledna pro mě zcela nečekaně mezi řečí při běžné konverzaci napsal, že by se chtěl se mnou odstěhovat do Prahy. Já stěhování do Prahy řešila v té době už několik měsíců, ale o tom, že se ke mně bude chtít přidat, jsme nikdy nemluvili. Překvapilo mě to, ale samozřejmě příjemně. Asi jsme oba cítili, že potřebujeme vypadnout z našich původních bydlišť a začít tak nějak nový život. Já už v té době hledala v Praze práci i bydlení a on začal také. Nakonec to dopadlo tak, že k realizaci tohoto nedošlo. Tehdejší přítel začal mít vážné zdravotní komplikace po prodělání covidu a brzy bylo jasné, že spíš než do Prahy za novým životem půjde do invalidního důchodu. Začal se pak ke mně chovat nehezky a nakonec mi koncem února oznámil, že si něco začal s bývalou láskou z puberty. Mrzelo mě to, ale ani já jsem v pokračování toho vztahu neviděla budoucnost, obzvlášť když bylo jasné, že žádné sestěhování se konat nebude a já nejsem typ na vztah na dálku.
Nakonec jsem se tedy do Prahy odstěhovala sama. Bylo to pro mě dost náročné období, protože jsem řešila porozchodové smutnění a do toho novou práci i bydlení. Do práce mě přijali koncem února s tím, že začátkem března je nástup, takže jsem si musela během pár dní najít podnájem. Vše ale dobře dopadlo, já se za pomoci bráchy odstěhovala od rodičů a začala jsem novou kapitolu svého života. Prvních pár dní a týdnů bylo pro mě velmi těžkých, protože jsem nebyla zvyklá na fyzickou práci ve skladu, a hlavně mi pak bylo po večerech na bytě smutno a dost hodin jsem probrečela. Smutek a osamělost jsem řešila milostnými eskapádami, na které teď zpětně nejsem pyšná a které mi ve finále spíš ublížily, ale i tak to byla zkušenost a já už aspoň vím, co fakt nechci...
Koncem března jsme oslavili krásné 4. narozeniny mojí nejmilovanější neteřinky. Jinak po zbytek jara se nic zajímavého nedělo. Zvykala jsem si v nové práci, nacházela jsem si tam známé a zvykala jsem si i na život v Praze. Nyní mohu říct, že jsem tu opravdu moc spokojená a v nejbližší době se stěhovat z Prahy jinam opravdu neplánuji. Pouze bych chtěla v následujícím roce opustit spolubydlení a najít si buď podnájem úplně sama nebo s partnerem, pokud se nějaký objeví ☺
Začátkem léta jsem se definitivně oklepala z rozchodu a začala jsem opět randit. Proběhlo pár příjemných i nepříjemných zkušeností, než jsem v červenci potkala svého posledního partnera. Náš vztah byl ze začátku moc hezký, ale pak to bylo jako na houpačce. Je cizinec, takže jsme naráželi na různé kulturní a další rozdíly. Několikrát jsme se rozešli, ale pak nás to k sobě zase nějak přitáhlo... Začátkem října se ke mně nastěhoval. Byla to hodně rychlá akce, protože přišel o práci a tím i o na ni navazující bydlení. Bohužel již po pár prvních týdnech nám bylo oběma jasné, že to takhle nepůjde. Měli jsme každý zcela odlišné představy o životě. Ať už co se týče finanční stránky a přístupu k penězům, k práci, ale i fungování domácnosti, hygieny, trávení volného času atd. Nakonec se teď už bývalý přítel v polovině listopadu po velké hádce odstěhoval. Řekli jsme si oba v afektu opravdu hnusné věci, což mě zpětně dost mrzelo, ale holt to nešlo vzít zpět.
Pro mě to bylo vlastně poprvé, co jsem takhle s někým 24/7 bydlela. A teď už vím, že si musím velmi pečlivě vybírat, s kým do toho půjdu příště. Láska a snaha jsou hezké věci, ale partnerská kompatibilita a úcta jeden k druhému jsou dle mého názoru důležité úplně stejně. Dalších pár týdnů jsem si pak zase zvykala, že jsem najednou sama. I když jsme se s ex v mnoha ohledech štvali, začal mi trochu chybět. To jsem ale asi po měsíci překonala a teď vím a naplno si uvědomuji, že to bylo pro nás oba dobré rozhodnutí.
Koncem listopadu jsem učinila ještě jedno rozhodnutí, a to to, že konečně zatočím se svými kily navíc, a zaplatila jsem si tříměsíční program a coaching od výživové poradkyně. Zatím mi vše moc vyhovuje a raduji se z prvních shozených kil a skvělého pocitu sama ze sebe.
V průběhu podzimu jsem se také po mnoha letech sešla se spolužačkou z vysoké školy, která za mnou přijela do Prahy, a bylo to naprosto perfektní. V mnoha věcech se shodneme a nakonec jsme strávily povídáním a obcházením restaurací (všude prostě moc brzy zavírali ☻) asi 11 hodin. Hodně mi ten čas strávený s ní dal. Tohle je přesně typ kamarádky, kterou ve svém životě potřebuji.
Prosinec jsem pak strávila převážně v práci. Oběhala jsem si také doktory a absolvovala každoroční preventivní prohlídky. Letos jsem poprvé zažila to, že jsem byla až do 23.12. v práci a pak jsem šla zase hned po svátcích. Musím říct, že vzhledem k tomu, že Vánoce nemám ráda, mi to absolutně nevadilo. Teď v posledním týdnu jsme v práci měli inventuru, která byla velice náročná a jsem opravdu ráda, že ji máme úspěšně za sebou. Jelikož se potýkám posledních několik dní se silným nachlazením, rozhodla jsem se strávit Silvestra sama, zkusit ty bacily aspoň trochu vyležet, a za rodinou jet až zítra na novoroční oběd. I tak nějak celkově cítím, že dnes potřebuji být sama jen se svými myšlenkami.
Celkově ani nevím, jestli bych uplynulý rok zhodnotila celkově pozitivně nebo negativně. Zažila jsem skvělé věci, ale i ty dost negativní a bolestivé. Jsem ale ráda, že jsme se naštěstí já ani nikdo z mých blízkých nemuseli potýkat s žádnými závažnými zdravotními problémy a jsme v pořádku.
Co se týče plánů či předsevzetí na příští rok, žádné závazné si nedávám. Samozřejmě jsou věci, které chci změnit a na kterých chci zapracovat. Ale chci tomu procesu nechat lehkost a ne se na to cíleně upínat.
Velké cíle prozrazovat nechci, ale co se týče těch drobnějších, chtěla bych se víc zaměřit třeba na to, že se budu pravidelněji líčit. Co pracuji ve skladu, počet dní, kdy jsem se nalíčila do práce, bych spočítala na jedné ruce. Mám obří sbírku dekorativní kosmetiky a parfémů a vlastně skoro nic z toho nepoužívám. Dále se chci zaměřit na pravidelné užívání vitaminů a také zkusit pořešit nějakou alternativní cestou svoji bolestivou menstruaci. No a samozřejmě pokračovat v hubnutí ☺
Pokud se vám bude chtít sdílet, napište mi do komentáře, jaký byl váš rok 2021 a co si slibujete od roku 2022 ☺
